OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nemůžu říct, že bych se toho vysloveně bál, nicméně jsem na to nejednou pomyslel. Vydrží polským smrtonošům VADER, notabene znovu ze tří čtvrtin překopaným, jejich zářivá forma ze dvou minulých digitálních zápisů „The Art Of War“ a „Impressions In Blood“? Jedenadvacátý srpen ukázal. Časy hojnosti jsou (pevně doufám, že ne nenávratně) pryč a to, co před námi na jubilejním (desátém studiovém a dlouhohrajícím zároveň, počítám-li dobře) albu „Necropolis“ vzývá záhrobí, jsou VADER jako vystřižení z nějaké skutečné nekropole. Vyzáblí, vybledlí, obrostlí mechem a zkoušející upoutat pozornost kolemjdoucích nápadným předváděním kousků dávného data, jež samozřejmě zvládnou i se zavřenýma očima. Jako léty unavený potulný muzikant, který usedá ke stařičkému flašinetu, ovládajícímu jednu jedinou skladbu, aby si vydělal na živobytí.
Skutečně pro tuhle kolekci nenalézám slůvek slitování či soucitu, protože je pro mne zkrátka a jednoduše jedním obrovským zklamáním. Ne snad kvůli absenci typického zvuku, ostré nálady a identifikace na první poslech (neboť skutečně nic z toho neabsentuje), ale především kvůli tomu, že sotvaže se kapela do sytosti vykoupala v blýskavé záři svých posledních počinů, okamžitě klesla o dvě třídy níž, místo aby alespoň se ctí obhajovala dejme tomu „drobný nedostatek formy“. A nefunkční zabřednutí VADER do své vlastní minulosti, pupeční šňůrou napojené na akutní nedostatek zpracováníhodného materiálu, je dokonce takové, že beze všech pochyb může v posluchači vyvolat dojem podobný mému rozhořčení. Kapela se staromilecky přiklání k thrashovější náladě (vzpomeňme alba „The Beast“), ovšem ruku v ruce s tím působí dojmem, že jí došla veškerá inspirace, pročež málem mele z posledního. Tenhle fakt dokresluje nejen poměrně necitlivý počet doplňujících okamžiků, které do slova a do písmene pouze vyplňují hrací čas alba (intra „The Seal“ a „Summoning The Futura“ a prakticky nic nenabízející covery „Black Metal“ a „Fight Fire With Fire“), ale především opravdová a hmatatelná nuda obsažená ve zbývajících třiceti minutách nahrávky. Ani trocha vzrušení, napětí nebo dokonce mrazení v zádech, dříve tak často zažívaného, prostě v zásadě nic, co by nám značně archaicky sterilní „Necropolis“ zanechávalo.
Jistě, mohli bychom se pozastavit u některých konkrétních skladeb („Rise Of The Undead“, „Dark Heart“ či „When The Sun Drowns In Dark“) a hledat v nich drobné momenty, které jsou tak trochu v rozporu s vyzněním předcházejících řádků, ale komu bychom tím prospěli? Navíc by to byla práce hodná pinzety a mikroskopu, a tudíž naprosto neefektivní. Mohu-li tedy vyslovit závěrečné resumé (aniž bych při tom zároveň nesrovnával s přímo se nabízejícím letošním produktem krajanů BEHEMOTH), doporučil bych VADER zahodit kliku od onoho flašinetu někam do hodně hluboké vody, zapomenout do které a zkusit to ještě jednou.
Nedávné časy hojnosti jsou tytam a VADER mají co dělat, aby si alespoň nezkazili léta budovanou velmi dobrou pověst.
5,5 / 10
Piotr "Peter" Wiwczarek
- zpěv, kytara
Waclaw "Vogg" Kieltyka
- kytara
Reyash
- baskytara
Pawel Jaroszewicz
- bicí
1. Devilizer
2. Rise Of The Undead
3. Never Say My Name
4. Blast
5. The Seal
6. Dark Heart
7. Impure
8. Summoning The Futura
9. Anger
10. We Are The Horde
11. When The Sun Drowns In Dark
12. Black Metal (VENOM cover)
13. Fight Fire With Fire (METALLICA cover)
Tibi Et Igni (2014)
Welcome To The Morbid Reich (2011)
Necropolis (2009)
XXV (Best Of) (2008)
And Blood Was Shed In Warsaw (DVD) (2007)
Impressions In Blood (2006)
The Art Of War (EP) (2005)
Night Of The Apocalypse (DVD) (2005)
The Beast (2004)
Beware The Beast (EP) (2004)
Blood (EP) (2003)
More Vision & Voice (DVD) (2002)
Revelations (2002)
Reign Forever World (EP) (2001)
Litany (2000)
Live In Japan (Live) (1998)
Vision & Voice (VHS) (1998)
Kingdom (EP) (1998)
Back To The Blind (1997)
Reborn In Chaos (1997)
Future of The Past (1996)
De Profundis (1995)
An Act Of Darkness/ I.F.Y. (EP) (1995)
Sothis (EP) (1994)
The Darkest Age - Live (Live) (1993)
The Ultimate Incantation (1993)
Morbid Reich (demo) (1990)
Necrolust (demo) (1989)
Vydáno: 2009
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 40:44
Produkce: Sławek & Wojtek Wiesławski, Tue Madsen
Studio: Hertz Studio, Polsko
Toho starého poľského vlka len tak niečo nezlomí. Odíde mu celá kapela a on s novými hudobníkmi okolo seba s prehľadom zvalcuje DEICIDE neskutočne intenzívnym predskakovaním na bratislavskej koncertnej zastávke začiatkom roka.
Nemenej suverénne si počína aj v prípade štúdiového kántrenia večných pochybovačov o nehynúcej sile mocných VADER. "Necropolis" je opäť raz vynikajúci deathmetalový manifest. Stará škola jak hovado - v záverečnej skladbe tuším Piotr otvoril šuflík z polovice osemdesiatych rokov. Thrashmetalové palivo do poľskej mašiny smrti. Ej veru, stále jazdí parádne!!
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.